Prislovce jsou slova neohebna. Vyjadruji blizsi okolnosti deju a predmetu. Temi jsou npr. misto (je tam), cas (pr^ijde ra'no, pozde^), zpusob (pracuje bezpec^ne^, pomalu) a pricinu ci duvod (proto pr^ijel). Mohou take oznacovat stupen vlastnosti nebo miru veci (velmi chutny', tak velky', neobyc^ejne^ ne^z^ne^, dost ji'dla).
Vetsinu prislovci tvorime od pridavnych jmen:
dobry' - dobr^e
hravy' - hrave^
bli'zky'- bli'zko
c^esky'- c^esky
Mohou take vznikat ustrnutim prostych padu jmen (sve^tlo, daleko, honem), nebo padu s predlozkou (zvolna, podruhe' i po druhe', dohromady).
Prislovecne sprezky vznikaji spojenim predlozky s jinym slovem. Pisi se pohromade. Pr. nahlas, nahor^e, dokonce, beztoho atd.
Nektera spojeni muzeme psat zvlast i dohromady - zalezi na vyznamu. (Bud^ zticha. - Z ticha se ozvalo zabuc^eni'. Uklid^ si, potom si mu*z^es^ hra't. - Po tom, co me^l nehodu.)
Prislovce lze stupnovat.
Druhy stupen - pripony "-eji, e^ji" (hloupe^ji), zridka i pripona "-e" (bli'z^e)
Treti stupen - predpona "nej-" + druhy stupen (nejhloupe^ji, nejbli'z^e)
Odlisnosti v druhem stupni:
ma'lo - me'ne^ (hovor. mi'n^)
mnoho - vi'ce (vi'c)
dobr^e - le'pe (li'p)
zle - hu*r^e, hu*r^
dlouho - de'le (dy'l)
Pamatuj!
skromne^ (od skromny'), temne^ (od temny'), tajemne^ (od tajemny') ALE strme^ (od strmy') apod.
Dohromady se pise: doleva, nalevo, vlevo, zleva, naplno, najednou, navz^dy, obc^as, odevs^ad, odjinud, potichu, potom, pr^esto, pr^itom, sbohem, vcelku, vtom, vza'pe^ti', zato (= ale), zc^a'sti, zhruba, zpravidla, ALE poprve' i po prve', pokaz^de' i po kaz^de'.